Dopis č.1

Předem vás moc zdravím,

jmenuji se Jana xy, je mi 26 let a jsem z Klatov. Nevím kde začít, ale věřte mi to co vám nyní chci popsat je dle mého vlastního názoru případ právě pro vás, protože já v tom nemohu nic víc udělat jen to že kontaktuji právě někoho, kdo se zabývá ochranou a svobodou zvířat. Možná že o agroturistické jízdárně ve Vrabcově jste již slyšeli ale můj vlastní příběh určitě ne.Před 2 lety mi bylo nabídnuto majitelem turistické jízdárny ve Vrabcově u Sušice p.ing.P.Kocurem ježdění plnokrevného arabského hřebce Umejna, kterého jsem měla připravit na dostih,aby mohl být uznán plemeníkem. Koník k nám přišel ve velmi špatném stavu.Trpěl podvýživou,byl začervený,měl vši a řekla bych sotva stál na nožkách.Dali jsme mu vše co potřeboval a brzy z něj byl opravdu nádherný a silný hřebec.Na dostihu skončil na 4místě a panu majiteli se přání splnilo – stal se plemeníkem.A jak se mu pan majitel odvděčil? Dnes opšt trpí podvýživou a nejsmutnější na tom je, že i s ním trpí dalších 11 koní.To nejde popsat,to se musí vidět.Koně jsou v kritickém stavu.Stáj již byla navštívena veterináři kteří na čísi upozornění provedli prohlídku a k lítosti všech koníků vynesli verdikt : 10 koní z 12 trpí silnou podvýživou.Nařídili nápravu, ale ta se dle mého názoru neuskutečnila a více jsem o veterinářích neslyšela.Na vlastní oči jsem byla svědkem jak koně krmí plesnivým senem,jak jsou zavšivení,mají schvácená kopyta a pocukrovaný box pilinami je jejich podestýlkou. Koně mají neskutečné rány po celém těle, vodu dostávají ve vědru stylem buď se teď napiješ anebo máš prostě smůlu,další voda až zítra.Bylo to přesně 11. března,kdy jsme pana majitele přemluvili aby nám na nějaký čas Arábka svěřil,že je ve velmi špatném zdravotním stavu,že ho dáme dohromady.A to se nám opět podařilo.Koníka jsme odvezli, odčervili,odvšivili a myslím že i poměrně přibral na váze.6.května si vzal koně zpět,že ho už potřebuje na jízdy,začala mu totiž sezona.Dnes po 6 dnech jsem se jela podívat,jak se mu daří.Mé očekávání se bohužel splnilo. Kůň je pomlácený, pokousaný, má velmi oteklé nohy a zase zhubl tak,že je přes něj vidět. A jeho ostatní kolegové? Jsou na tom možná ještě hůř.Mé zděšení bylo tak obrovské,že jsem se konečně donutila podniknout alespoň touto cestou něco pro jejich záchranu.Jak je možné,že někdo by za koně dýchal a jiný je klidně nechá trápit žízní a hladem? Prosím,jestli můžete, podnikněte něco ať už se dále tyto koně netrápí.Není přece možné,aby koně v takovém zdravotním stavu byli podrobováni i 8 denním vyjížďkám, kde denně chodí velké vzdálenosti, nosí obtloustlé zájemce o jízdu na koni (promiňte mi ten výraz) a nažrat dostanou jen to co si kde po cestě ukousnou. Jestli můžete,dejte mi prosím vědět co v tomto případě hodláte podniknout.Děkuji za pozornost a pevně věřím, že tento případ nesmetete ze stolu tak jak asi učinili veterináři před vámi.

Jsem s pozdravem Jana

20. 12. 2006 | admin | Příspěvky a články


Komentuj také







Email nebude publikován.

 

Tyto stránky jsou určeny těm, kteří neodvrátí hlavu od utrpení a strádání opuštěných a týraných zvířat a snaží se věnovat své síly a často nemalé prostředky na pomoc ostatním živým bytostem.