Dopis č.2

Dobrý den

Jmenuji se Eva. Koně jsou mou láskou už od útlého dětství. Zdědila jsem to po dědečkovi, ještě jsem neuměla ani chodit,když mě poprvé posadil na koně. Sám choval doma čtyři.Dokonce vyměnil traktor za koníčka. Po jeho smrti mi rodiče koupili Shetládského poníka.Byla to kobylka barva tmavohnědý vraník a jmenovala se Klára. Když jsme si pro ni jeli moc jsem se na ni těšila, ale ještě jsem ji před tím nikdy neviděla. Když jsme dojeli na místo jejího bydliště zůstala jsem bez dechu stát.Měřila asi 120 kVh a její stání neměřilo víc než 150cm. Byla tam celé dny i noci po tmě bez jakéhokoliv přísunu denního světla.Neměla vůbec žádný výběh, chudina jen pořád stála a doufala, že jí někdo pomůže.Byla celá zaprášená a na malý moment jsem si myslela, že je to bělka. Měla schvácená přední kopyta a hnilobu střelky ve všech čtyřech kopytech. Byla úplně podvyživená, ale i přesto jsme si ji koupili za směšnou cenu 4 000Kč.Doma Jsme jí postavili velikánskou stáj se speciální dřevenou podlahou pro koně.Měla velikánský výběh na poli za naší zahradou, ale moc tedy neběhala,no vlastně vůbec, byla ráda, když tam aspoň došla. Každé dva týdny k nám jezdil veterinář specializovaný na koně a taky kovář.Dávali nám velké naděje na Klárčino uzdravení.Den po dni, týden po týdnu a měsíc po měsíci se Klárka pomalu uzdravovala, přibrala na váze, hnilobu jsme vyléčili, ale se schvácenými kopyty se už nedalo nic dělat. Chodila jsem s ní na malé procházky, aby její nožičky tak moc netrpěly. Po celou dobu jejího žití u nás jsem si na ni nikdy nesedla,nechtěla jsem jí ublížit. Celé dny jsem jí česala a povídala si s ní, nosila jí pamlsky a všelijaké dárečky a bylo na ní vidět, že je šťastná, že jí konečně někdo má rád a s láskou se o ní stará. Myslím, že u bývalého majitele to nikdy nepoznala.Byla jsem strašně ráda, když mě po nějaké době ráno přivítala ržaním, úplně mě zahřálo u srdce a vytryskly mi slzy do očí. Vždycky jsem si přála tento pozdrav slyšet od vlastního koně, dává tím na jevo, že jste jeho majitel, a že vás má stejně rád jako vy jeho. Moje slovo rád se po čase změnilo na lásku. Klárinku jsem milovala celým svým srdcem. Obdivovala jsem její sílu žít po tom všem čím prošla. Jednoho slunného dne jsem ráno šla Klárinku poklízet, vyčistit ji stáj a vyvést ji na pastvinu. Už jsem se těšila, že budu zase celý den jenom s ní. Povídat si a těšit se s ní. Jenomže když jsem otevřela veliká vrata od její stáje ležela na zemi a stěží dýchala-ihned jsem zavolala našeho veterináře,který ji už dobře znal. Řekl mi, že už asi přišel její čas začala jsem brečet a vzala si její malou, krásnou, ušlechtilou hlavičku do klína a celo dobu jsem byla s ní a prosila jí ať mě ještě neopouští.

Po dvou hodinách mého pláče jsem usnula s její hlavičkou v klíně. To probuzení, které jsem zažila už nikdy nechci zažít. Byla mrtvá,jen jsem jí zavřela očička. Přála jsem si umřít s ní, aby jsme spolu byly pořád.

Ale to nešlo. Udělali jsme jí hrobeček vedle stáje, i když se to nesmí,v té době mi bylo úplně jedno co se může a co ne. Každý den se o její hrobeček starám, přes léto jí nosím luční květiny a nějakej pamlsek, ale nikdy ho nesní. Nemůžu se smířit s tím, že je mrtvá,že už jí nikdy nepohladím, že už nikdy neuslyším její řehtání když jsem přicházela. Naše celá rodina dlouho oplakávala malou, roztomilou a tu nejhodnější kobylku na světě KLÁRINKU. Zemřela 13. 9. 1996 a od té doby jsem ještě žádného vlastního koníka neměla. Moc bych si ho, ale přála. Jenže můj tatínek má jako své hobby ryby a veškeré naše finance investuje do svého chovného rybníku. Strašně mě na něm mrzí, že nedokáže pochopit co pro mě koně znamenají, je to můj život a má droga,nemůžu bez koní být. Každý den píšu inzerát do časopisu Fauna a do všech ostatních,jestli by mi někdo nedaroval koníčka: Vůbec mi nezáleží na tom jaký by byl,klidně i na dožití,stačili by mi jen ty dotyky a láska.

Tak nashledanou vaše Eva

5. 1. 2007 | admin | Příspěvky a články


Komentuj také







Email nebude publikován.

 

Tyto stránky jsou určeny těm, kteří neodvrátí hlavu od utrpení a strádání opuštěných a týraných zvířat a snaží se věnovat své síly a často nemalé prostředky na pomoc ostatním živým bytostem.