Nové poznatky o dětech a psech

Zlí jazykové nazývají soužití dětí a psů „psí“chologií. Zájem o ně povzbudila canisterapie -léčba pomocí psů. Tato forma pomoci zvířete člověku je dnes považována za legitimní součást psychoterapie. Nesporné je, že pes podněcuje psychický vývoj dítěte, směruje jej optimálním směrem a zbavuje dítko řady strachů a obav. Děti, které vlastní psa, jsou méně úzkostlivé, lépe navazují sociální kontakty s lidmi a bývají i optimističtjší než děti bez psa. Nabízí se i vysvětlení – děti se díky psovi „otrkají“, naučí se prosazovat. Zžejmě je tu ještě jeden důvod – dítě se v hierarchie své „smečky“, rodiny, posouvá díky psovi výš. V rodině není na posledním místě tzv. sociálního řetězce. Mezi svými vrstevníky je pro zmíněné vlastnictví zvířete obdivováno, což zlepšuje jeho sociální postavení.

Jak známo, prepuberta a mladší puberta, tj. věk mezi osmým až třináctým roke, je obdobím, kdy děti nejvíce prosazují pořízení němé tváře. Ukazuje se, že po psu touží v neztenčené míře i později, pokud jim nebylo v optimálním věku vyhověno.

Psi přežívají v rámci některých sociálně problematických komunit, kde lidé mimo jiné konzumují především měkké drogy. To zaměřilo pozornost k významu psů pro prevenci toxikomanie. Výsledky jsou pozitivní. Zjednodušeně lze říci – pořiďte dítku psa, nebude drogovat. Přesněji řečeno – bude-li jej cvičit, na drogy nebude mít pomyšlení. Kontakt se zvířetem nemusí mít k určité závislosti daleko. Vyvolává totiž pocit štěstí. Přesněji řečeno, vzniká zvýšená produkce endorfinů, tj.hormonů, jejichž vznik doprovázejí pocity štěstí.

Dítě se ve vztahu k psovi učí zodpovědnosti, poznává životní křivku od narození až po smrt se všemi peripetiemi. Pozoruhodná je i odvrácená tvář pobytu zvířete v rodině – souvislost mezi týráním zvířat a projevy domácího násilí. Dítě se nejprve snaží zvíře chránit. Posléze ovšem otupí. Násilí přijímá jako normu. Tím se zvyšuje pravděpodobnost asociálního chování v jeho dospělosti.

Závěrem klípek. Základním testem pro měření citového vztahu dítěte k členům rodiny je test amerických autorů Anthony-Bene. Dítě si v jeho rámci sestaví z figurek širokou rodinu a do schránky u každé figurky vkládá lístky s různými charakteristikami typu: „Tato osoba si se mnou ráda hraje“ nebo „Z této osoby mám strach. V testu je i pan Nikdo. Do jeho schránky se vkládají charakteristiky, jež se jinak k žádné osobě nehodí. V odborném tisku se nyní opakovaně objevila sdělení, že test je třeba doplnit o figurku psa. Citujeme z odborného textu: „Pes patří k emocionálně nejdůležitějším členům rodiny.“

11. 12. 2006 | admin | Příspěvky a články


Komentuj také







Email nebude publikován.

 

Tyto stránky jsou určeny těm, kteří neodvrátí hlavu od utrpení a strádání opuštěných a týraných zvířat a snaží se věnovat své síly a často nemalé prostředky na pomoc ostatním živým bytostem.